Moje již druhá kritická analýza výroků Tomáše Halíka. Tentokrát česky, protože
první kritická analýza se dotýkala jeho přednášky v USA. Tentokrát se zaměřím na jeho kázání v kostele Nejsvětějšího Salvátora je dostupné k poslechu na webových stránkách této farnosti pod názvem "O meči, posvátných textech a tašce papeže Františka". Lze najít také na webových stránkách halík.cz v tištěné podobě
zde.
1. Přehlížení příkladu proroka Mohameda a válečné expanze Islámu
V první části hovoří Tomáš Halík o vytrhávání respektive sebrání násilných výroků z Koránu, Bible a nebo textů různých osobností křesťanství. Toto je zcela zavádějící portrét, protože zcela opomíjí širší kontext toho jak "prorok" Mohamed působil. Sám se dopouštěl různých ohavných a násilných zločinů a nárokoval si výjimky ze svých vlastních pravidel. Je třeba zmínit, že jednání Mohameda je vzorem pro muslimy. Demagogická je i jeho zmínka o zločinech křižáků, protože právě křížové výpravy tedy jejich vyhlášení bylo reakcí na válečné tažení muslimů.
V druhé části správně
hodnotí, že odvržení náboženství nevede k méně násilí a lepší společnosti, ale naopak.
2. Popírání schopnosti hodnotit náboženství
respektive že
nelze hodnotit náboženství bez pohledu na jeho příslušníky.
"
Jen Bůh může porovnat hodnotu náboženství jako takových. My máme před očima jen množství konkrétních realizací." Nejprve si povšimněme, že v první části hodnotí jako negativní odvržení náboženství jako takového a zároveň tak činí na základě konkrétních realizací, aby v následující větě řekl, že nelze vynést hodnotu o věci tímto způsobem. Ponechme nyní stranou toto protiřečení si a rozeberme si blíže tuto myšlenku.
Co jest náboženstvím, když z něj odkrojíme jeho členy, zůstane sada doktrín, ortopraxe a osobnost nějakého zakladatele. To vše můžeme hodnotit. Ostatně často je právě hledění na současné příslušníky náboženství do jisté míry zavádějící. Ne každý je horlivým následovníkem a většina bude spíše vlažných. Co nemůžeme hodnotit, ale může hodnotit pouze Bůh, je jakou roli existence tohoto náboženství bude hrát na Boží záměr s jeho církví a se světem. To nemůžeme vědět, ale to není podstatné pro zhodnocení teologie a filozofie daného náboženství. Zde se jaksi Tomáš Halík dopouští směšování těchto dvou věcí, a nebo hovoří pouze o Božím záměru, ale ten není pro hodnocení samotné podstaty náboženství potřebný. Bůh totiž i připouští zlého pro své záměry, ale přesto jej nazývá zlem, odsuzuje ho a trestá.
Stejně tak koná i katolická církev, která např. odsoudila náboženské nauky Luthera jako zavržení hodné, bez ohledu na jejich konkrétní realizaci v různých proudech a skupinách "reformačního" hnutí. Hodnotila náboženství, ačkoliv není Bohem.
Stejně tak hodnotí i každý člověk, který konfrontován s možností přidat se k nějakému náboženství, jej musí hodnotit jak konkrétní realizaci tak i náboženství jako takové.
Hodnocení pak u konkrétní realizace se činí i s ohledem na principy daného náboženství. To znamená zda realizace odpovídá nebo směřuje ke své ideální podobě. Zde však nečiní problém to, že se díváme na ideální realizaci, vůči které konkretní realizaci srovnáváme. Problémem je, že ideální realizace není v myslích všech lidí stejná. I tento problém má však řešení na lidské úrovni a ten se jmenuje tradice.
Bez hodnocení neexistuje racionální volba.
3. Popření existence kvalitativního hodnocení náboženského směru.
"
Neexistují dobrá a špatná náboženství". Takže satanistický kult kanibalů pojídajících lidské oběti nelze považovat za "špatné náboženství"? Jak absurdní výrok. Tomáš Halík si toto uvědomuje, a proto se toto snaží upřesnit zúžením na "
náboženství prověřená staletími". Jako kdyby stáří bylo samo o sobě garantem, že věc je dobrá. Což ale nemění nic na absurditě tohoto výroku zvláště z úst katolického kněze. Co znamená, když někdo hovoří o dobrých a špatných náboženstvích? Jsou dva pohledy.
- Špatné náboženství, které propaguje ve svých principech zlé skutky. Dobré pak naopak podporuje dobré skutky.
- Špatné ve smyslu falešné náboženství, které není od Boha, ale je pouze lidským konstruktem nevede lidi k Bohu. Ještě hůře pak pokud je náboženství konstruktem Ďáblovým. Dobré ve smyslu pravé náboženství, které je od Boha zjevené a vede lidi k Bohu a plnění jeho vůle.
Ve skutečnosti tyto dva pohledy jsou velmi provázané. Například hinduismus vede k modlo-služebnictví což je hřích (viz. 1) a to vychází právě z toho, že je to náboženství špatné ve smyslu falešné (viz. 2). Stejně tak lze hodnotit islám. Islám je špatné náboženství, protože popírá Božství Ježíše Krista, popírá poselství evangelia a tím odvádí lidi od víry v Boha tak jak on si to žádá. Vede je k následování příkladu Mohameda, který vedl válečná tažení proti "nevěřícím", a odvádí je od příkladu Ježíše Krista, ačkoliv jej považují za proroka. Odvádí je od křtu, atd. Zde zcela Tomáš Halík přehlíží, že zdánlivě společensky neškodné nauky vedou lidi ke zlu. Jako například doktrína o karmě a převtělování, která vede k velmi špatnému zacházení s chudými v Indii, protože hinduisté věří, že jejich situace je jejich karmou - musí tedy trpět.
"
Existují jen špatní a dobří věřící."
Na principech (filozofii a teologii) záleží, protože podle nich se jedná a špatné jednání je cestou po které se kráčí přímo do pekel. Výše řečené nemá nic společného s úmysly lidí, ale s principy na kterých zakládají své jednání. Pokud věřím horlivě a dobře ve špatné náboženství, které mě učí zabíjet, modlo-služebnictví, neúctě k bližnímu, atd. pak nebudu dobrým člověkem. Pokud naopak jsem vlažný v takovém špatném náboženství budu spíše dobrým člověkem. To bude z hlediska přirozeného mravního zákona, ale nikoliv z hlediska nadpřirozeného povolání ke svatosti. Toto vidíme i na konkrétní realizaci Islámu dnes ve světě.
4. Nepodložený předpoklad, že Wahhábismus je karikaturou islámu
Wahhábismus vznikl jako snaha o reformaci tedy návrat ke kořenům islámu a když jsou kořeny prohnilé (viz. předchozí úvahy), potom z nich nic dobrého vzejít nemůže. Zde Tomáš Halík nazývá tento směr Islámu jako karikaturou, ačkoliv je to pouze jeho neodborný názor, který v nejlepším případě převzal od různých Arabistů muslimů a nebo příznivců Islámského náboženství. Stejná paralela je s komunismem, kdy i dnes mnozí příznivci bludných myšlenek Karla Marxe se obhajují tím, že konkrétní realizace v Sovětském Svazu a v našem státě nebyla nikdy tím "pravým socialismem".
5. Falešná asociace poklesků křesťanů s vojenským džihádem muslimů
"
... islamismus nelze vydělovat z islámu. Ano, souhlasím, stejně jako hony na čarodějnice, pogromy na židy a zločiny křižáků nelze vydělovat z křesťanství. Všechno souvisí se vším."
Samozřejmě, že jde. Jestliže zjevené náboženství bylo zjeveno od Boha jednou provždy, pak jeho principy platí pro všechny časy. Pokud by tedy byly hony na čarodějnice součástí křesťanstvím respektive tradicí vyvěrající ze zjevené pravdy, proč potom nejsou i dnes součástí křesťanství? Oproti džihádu ve smyslu válečné expanze islámu, který je a byl součástí islámu tradičně už od jeho vzniku (od jeho zakladatele) a po celou dobu co existuje. Výrok Tomáše Halíka je falešná asociace odlišných jevů.
Doporučuji články, rozhovory a knihy vystudovaného islámského teologa a arabisty, katolíka jménem "Andrew Bieszad", který tyto teze různých apologetů islámu v katolické církvi a mimo ni vyvrací.
6. Blud, že Islám není ze své podstaty sám o sobě defektní
"
V jednom rozhlasovém pořadu mi svérázná moderátorka (Barbora Tachecí) tvrdila, že je přece rozpor mezi tím, když tvrdím, že v islámu jsou zneužitelné věty, a zároveň to, že se nemáme bát islámu jako takového. Nebyla schopna pochopit, že není rozpor mezi tvrzením, že auta v rukou opilých nebo nedisciplinovaných řidičů jsou nebezpečná a zároveň že se nemáme bát aut jako takových nebo demonstrovat, že auta u nás nechceme."
K příměru o automobilech dodám, že auto, kterému nefungují pořádně brzdy, protože výrobce je navrhl špatně, je nebezpečné bez ohledu na to, kdo je řídí. Islám je náboženství postavené na naukách a tradici, která není uznávaná jako skutečné zjevení od Boha církví, kterou je Tomáš Halík sám součástí a ke které se hlásí. Lze je tedy považovat za defektní, protože jsou buď dílem nedokonalých lidí a nebo dílem Božího nepřítele. To platí a bude platit vždy a po všechny časy. Žádný historický vývoj na tom nic nezmění. Proto nejen lze, ale musí se jako takové hodnotit. Ze stejného důvodu musí být islám a každé jiné takové defektní dílo odmítáno.
7. K ecclesiologii
"
Kristus je pravda, ale my nejsme Kristus, my jsme jen učedníci a následovníci Krista, jsme na cestě pravdy, ale nikoliv v cíli.".
My nejsme Kristus, ale církev je mystické tělo Kristovo, tudíž církev je Pravdou tajemným způsobem a má mandát od Boha hlásat evangelium a učit všechny národy. Má svěřen poklad víry zjevené jednou provždy, proto církev není na cestě k pravdě, ale
má plnost pravdy. Zatímco individuální věřící jsou na cestě ke Kristu respektive jsou v zápase o svoji duši. Kristus nepodmiňoval spásu jenom skutky, ale také vírou v jeho Božství, účasti na svátostném životě (křest, eucharistie), a jak víme muslimové nevěří v Ježíše jako mesiáše, ale jako pouhého proroka předskokana pro Mohameda. Kristus je s těmi, kdo plní vůli Boží. Plní však muslimové Boží vůli? Když jsou vyzváni k obrácení a vyzváni k tomu, aby uvěřili v autentické evangelium a odmítají tak učinit? Podmínění spásy jenom a pouze dobrými skutky vede k Pelagianismu.
"
Spásná síla Krista a Boží milosrdenství jsou větší, než my můžeme pochopit a stanovit, varujme se toho, vydávat se za ty, kdo mohou určit jejich hranice. Kristus je dveře – a my nemáme právo tyto dveře přivírat na základě svého lidského, neúplného, dějinně a kulturně podmíněného poznání."
Zde se Tomáš Halík dopouští přílišného spoléhání na Boží milosrdenství. Paradoxně také kritizuje přesně to co církev po staletí dělala na svých koncilech, kde vyhlášením "anathema" slovy Tomáše Halíka "zavírala dveře" těm co zastávají určité pozice dokud je nezmění a neobrátí se.
8. Relevantní část kázání
Jediná relevantní část k Evangeliu:
"
K dnešnímu evangeliu: Ježíš nevyzývá k válce a rozdělení, k násilí; meč rozdělení, který přinesl a o němž mluví, nemá co dělat s železem a krví. Ježíš pouze zcela realisticky vidí, že jeho výzva k lásce nebude většinou přijata (pravda v náboženství, filozofii, vědě i umění zpravidla začíná jako vysmívaný a pronásledovaný názor menšiny, která se staví proti většinovému mínění). Ježíš vidí, že je opravdu „znamením, jemuž se bude odporovat“, jak o něm řekl prorok Simeon; ví, že názor na něj rozdělí společnost i rodiny, ano i do srdce jeho blízkých, i jeho vlastní matky (znovu citujme proroctví Simeonovo) vnikne meč bolesti. „Blahoslavení pronásledovaní, blahoslavení jste, když vás budou lidé tupit a říkat o vás všechno špatné“ – copak to není poslední z Ježíšových blahoslavenství z kázání na hoře?
Ano, Ježíšova slova o rozdělení, které přináší, jsou opět velmi aktuální. Jsou chvíle tříbení v církvi i ve společnosti."
9. Jediná válka duchovní
"
Doba je zlá – a pozor na ty, kteří se chtějí přiživit na vzedmutých vlnách strachu, předsudků a nenávisti. Jsme ve válce, ale není to válka náboženská, říká papež František, velký prorok naší doby. Je třeba nesmírně pečlivě rozlišovat islám a džihadismus, i když džihadismus patří k islámu jako jeho karikatura a stín, podobně jako katolický fundamentalismus, plod strachu a neznalosti, patří ke křesťanství jako jeho ostudná, ale dnes i u nás velmi živá karikatura a temný stín křesťanství."
Jediná válka, kterou lidstvo žije je válka náboženská a duchovní. Je to souboj mezi mocnostmi nebeskými a pekelnými. Všechny ostatní války jsou víceméně bezvýznamné. Líbí se mi jak Tomáš Halík označuje papeže Františka jako "velkého proroka naší doby". Což mě přijde úsměvné a spíše se zakládá na názorové shodně než na nějakém objektivním hodnocení.
Jako vždy Tomáš Halík nezapomněl odsoudit "katolický fundamentalismus". Což je poněkud legrační, protože ani sedevakantisté či lefébristé, ponechme stranou spory o to zda jsou či nejsou už mimo církev, které by bylo možné za "fundamentalisty" označit, nehlásají šíření víry mečem. Jestli Tomáš Halík nepovažuje za fundamentalisty i sv. Augustína a také ty co odsuzovali islám sv. Tomáše Aquinského a sv. Alfonse Maria Liguori. Tyto tři světce, učitele církve? Což jenom potvrzuje můj názor, že většina současníků zejména mimo církev, ale bohužel i někteří lidé v církvi, by se dívala na světce jako na "fundamentalisty".
Komentář k jeho pozici a podivem nad nesouhlasnou reakcí lidí
Výroky z úst katolického kněze implikující, že islám sám o sobě je v pořádku nebo přijatelný pro lidi k věření jsou mrazivě děsivé. A proto jsou lidé, kteří pochybují nad vírou a přesvědčením takového kněze. Lidé očekávají od svých pastýřů, že budou milovat Krista a jeho církev nad všechny jiná náboženství. Nad jiná náboženství, které jsou pouze uzurpátory lidských duší, které byly stvořeny proto, aby oslavovali Boha v jeho církvi a měli plnou účast na životě s Bohem. Copak zapomněli, že Bůh je Bohem žárlivým, jak říká písmo. Pokud také nevyzve muslimy k obrácení pak také poukazuje na nedostatek lásky k bližnímu, kterého nechává v jeho polopravdách a nechce se s ním podělit o plnost pravdy.
Pokud je tedy Tomáš Halík sám přesvědčen o pravdivosti katolické víry jak tvrdí, pak proč hájí islám jako něco co máme akceptovat? To je krajně schizofrenií pozice. Tu však vysvětluje svým polovičatým přístupem k pravdě. Kdy konfrontuje dva krajní výroky: "
My máme pravdu." versus "
Jenom my máme pravdu." To je falešné dilema. Tradice učí, že pouze v katolické církvi je plnost pravdy. To znamená, že jenom my máme pravdu v plnosti. Ti co pak mají jenom útržky pravdy, jinými slovy to co je stejné nebo se blíží k tomu co věříme.
