Víra v reálnou přítomnost elementární prvek pravého křesťanství

Tento článek je reakcí na článek Milana Šupy Kritické zamyšlení nad úctou k hostii v křesťanství. Považuji nezbytné reagovat, protože víra v reálnou přítomnost je naprosto nezbytnou pro spásu.

Už v počátku svých úvah se pan Šupa dopouští omylu. Konsekrace hostie není zpodobnění si Boha. Jestliže je konsekrovaná hostie skutečně tělem Kristovým, pak nemůže být zpodobněním Boha. Jako Mila Šupa není napodobeninou Milana Šupy. To je fakt elementární filozofie.

Dalším prohřeškem je zcela nahodilé užívání filozofického pojmu forma. Bůh má formu. Jeho formou je bytí. Jak říká Mojžíšovi z hořícího keře: "Jsem, který jsem". Tato epizoda z písma svatého také ukazuje na to, že Bůh se může ukázat hmotným/smysly zachytitelným způsobem.
Dokonce Bůh požadoval, aby si Mojžíš sundal obuv z nohou, protože stanul na posvátném místě.

Zcela nesprávný a anti-biblický je výklad Ježíšových slov z Evangelia. Pan Šupa zcela přehlíží Janovo Evangelium šestou kapitolu, která je klíčovou pro pochopení ustanovení Eucharistie a víry v reálnou přítomnost. Zde Ježíš, poté co se nazve chlebem z nebe, velmi důrazně prohlašuje, Jan 6, 55: "Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj." a Jan 6, 51: "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa" Tato slova vyvrací jakékoliv pochybnosti o tom, že by Ježíš nemluvil doslova.
Právě lidé kolem něj se z počátku domnívali, že to nemyslí doslova. Když si uvědomili svůj omyl, tak odešli, protože nebyli schopni taková slova unést. Jan 6, 60: 'Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“' Proto dvanáct učedníků, kteří i přesto zůstali s Ježíšem, jasně chápali význam toho co dělal Ježíš při poslední večeři.
Pan Šupa se namísto tohoto explicitního vysvětlení uchyluje k podivné asociaci s úvodní pasáží Janova evangelia. Zcela mimo kontext se vrací o mnoho stran zpět ke kapitole první. Jeho interpretace tj. nahrazení "tělo a krev" za "slovo" je nesmyslné v kontextu 6. kapitoly. Zvláště z citace Jan 6, 51, kde hovoří o těle daném za život světa. Tím nemůže myslet pouhé "slovo", ale své skutečné fyzické tělo, které trpělo a zemřelo na kříži. Úvodní slova Janova Evangelia se však dotýkají stvoření (Genesis) a víry v Ježíšovo Božství.

Fakta a souvislosti zcela opomenuté panem Šupou

Slavení Eucharistie má přímou souvislost s Kristovou obětí a vychází z chápání oběti velikonočního beránka. Kde rodina zabije beránka bez vady (předobraz Krista) a zkonzumuje jej. Zároveň krev beránka měla být znamením, aby se anděl smrti vyhnul příbytku. Smyslem konzumace skutečného těla a krve Kristova je získání podílu na smrti, vzkříšení a slávě Krista.

Jan 6, 57: "Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne"

Podstatnou souvislostí jsou Eucharistické zázraky. Za celou historii církve bylo asi 170 případů, kdy se konsekrovaná hostie proměnila v živou lidskou tkáň nepodléhající rozkladu. Dalším zázračným znamením, byla schopnost některých světců s naprostou přesností rozeznat konsekrovanou hostii od hostie nekonsekrované. To poukazuje na to, že hostie se konsekrací promění. Někteří se i živili pouze Eucharistii. Takto žili po mnoho let bez jídla a vody, aby tím Bůh na nich ukázal, že jeho tělo dává skutečně život. To článek zcela opomíjí, že jsou dobré podpůrné důvody, proč věřit v pravdivost Ježíšových slov.

Historicky víra v reálnou přítomnost sahá až k počátkům církve. Lze najít zmínky ve starých dokumentech ještě z éry prvotních křesťanů. Dalším poukazem na toto je rozšířené představa mezi pohany z počátků křesťanství, že křesťané praktikují kanibalismus.